Po vzoru

„zkušených“

prodal jsem svůj svět

plný květin, snů, lásek

a prachového peří

času

tomu starému lichváři

za plechovku

maloměšťáckého klidu

a snadno pomíjivých jistot

Teď připadám si

jak sklenice vypitá do dna

svíce bez plamene

když nezbylo nic

jen vzpomínky

na modře bláznivé dny

na závrať z milování

na opravdové přátele

Teď s prázdnotou v srdci

z bidla své pohodlné klícky

zpívám si o štěstí

prý to tak bývá vždycky

v tomto světě

jenž tepe marností